Rachot uvádí: Mamar Kassey (Niger) (26. 10. 20:00)
Africký groove
Africký groove z míst, kde se zrodilo blues. Afterparty: DJ Yukimura (Mustakillah Sound)
Představení už proběhlo.
Západoafrické státy Niger, Senegal a Mali tvoří magický trojúhelník s tisícem hudebních příchutí. Oblast je srdcem africké hudební scény a domovem velikánů jako Salif Keita, Youssou N'Dour či Mory Kante.
Mamar Kassey je tradiční hudba oblasti Sahelu s elektrickými kytarami.
Zvuku dominuje flétna ovládaná s virtuozní lehkostí v nadzvukovém tempu. Kapela hraje s elektrickými kytarami bez bicí soupravy, rytmický tep vytvářejí jen autentické africké perkuse jako mluvící buben. Hudbu tvrdí další lokální nástroj, loutna kamalengoni, považovaná za sestřenici baskytary.
Hráči patří k elitní veteránské generaci, poslední album Taboussizé vyšlo mimo dosah komerčních vydavatelství na nezávislé značce z Bretaně.
Hudba západoafrických zemí má u světového publika silný ohlas i díky historickým souvislostem. Především odtud pocházeli otroci dovážení do Spojených států, muzikologové tvrdí, že právě v tomto regionu má své kořeny blues i další černošské styly. Autentická hudba z Nigeru a sousedních zemí je díky tomu pro současné publikum daleko srozumitelnější, než styly z jiných částí Afriky. Celá oblast byla navíc po staletí tavícím kotlíkem dalších kultur, které sem pronikají přes Saharu. Hudba černých Afričanů se tu mísí s arabskými vlivy ze severu i s hudbou Tuaregů, kočovných vůdců karavan, která je dnes známá jako pouštní blues.
Mamar Kassey je tradiční hudba oblasti Sahelu s elektrickými kytarami.
Zvuku dominuje flétna ovládaná s virtuozní lehkostí v nadzvukovém tempu. Kapela hraje s elektrickými kytarami bez bicí soupravy, rytmický tep vytvářejí jen autentické africké perkuse jako mluvící buben. Hudbu tvrdí další lokální nástroj, loutna kamalengoni, považovaná za sestřenici baskytary.
Hráči patří k elitní veteránské generaci, poslední album Taboussizé vyšlo mimo dosah komerčních vydavatelství na nezávislé značce z Bretaně.
Hudba západoafrických zemí má u světového publika silný ohlas i díky historickým souvislostem. Především odtud pocházeli otroci dovážení do Spojených států, muzikologové tvrdí, že právě v tomto regionu má své kořeny blues i další černošské styly. Autentická hudba z Nigeru a sousedních zemí je díky tomu pro současné publikum daleko srozumitelnější, než styly z jiných částí Afriky. Celá oblast byla navíc po staletí tavícím kotlíkem dalších kultur, které sem pronikají přes Saharu. Hudba černých Afričanů se tu mísí s arabskými vlivy ze severu i s hudbou Tuaregů, kočovných vůdců karavan, která je dnes známá jako pouštní blues.